Obec Dolní Domaslavice

Napište nám Napište nám   Mapa webu Mapa webu   RSS RSS  

Erb Dolní Domaslavice

Hledání a počasí

 

Pátek 26.05.

Počasí

23 °C

7 °C

Sobota 27.05.

Počasí

25 °C

7 °C

Portréty významných rodáků

Jan Ježíšek


rodák žermanský, farář domaslavský, kněz, vlastenec a hospodářský pracovník slezský.

Vyrostl v legendární postavu těšínských dějin obrozenské doby. Svou přívětivostí, skromností a jiskrným pohledem uchvátil každého, kdo jednou s ním se setkal.

Byl znám na celém Těšínsku. Není farnosti na Těšínsku, kde by nebyl kázával, kde by nebyl naplnil srdce lidu city vlasteneckými.

Narodil se 18. prosince 1844 v Žermanicích, malé obci přifařené do Bruzovic. Pokřtěn na druhý den jménem Jan, dp. Jakubem Podivinským, kaplanem ve farním kostele sv. Stanislava v Bruzovicích. Otec jeho František byl v tu dobu fojtem obce Žermanice, vlastnil vedle menší selské usedlosti ještě mlýnek. Matka Mariana, dcera Matěje Klimše, domkáře v Horních Bludovicích.

Chodil do farní školy v Bruzovicích za učitele Ludvíka Švehelky. Gymnasium vystudoval v Těšíně pod vlastenecky založenými profesory.


Na kněze byl vysvěcen 25. července 1870. Prvním jeho působištěm bylo Bílsko na Haličských hranicích, pak na krátkou dobu Frýdek, odkud odvolán za správce farnosti v Bruzovicích. Po obsazení této fary opět povolán do Frýdku r. 1870, jako administrátor poutního chrámu mariánského. V době jeho frýdeckého působení vyučoval jako katecheta na obecné škole.
Po smrti faráře Jana Gorila, rodem ze sousedního Těrlicka, nastolen za faráře v Domaslavicích slavnostně 6. února 1887 p. Jan Ježíšek. Farnost domaslavská byla velice důležitou pro českost Těšínska, neboť za ní hasly strážné chně. Byla to velice rozlehlá farnost, k níž příslušely obce: Horní a Dolní Domaslavice, Horní a Dolní Tošanovice, Soběšovice, Dobratice. Před tím i Hnojník s Třanovicemi. Na faře v Domaslavicích rozvinul plně svou národní práci v pravém slova smyslu kněze buditele na všech úsecích veřejného života. Působil v kostele duchovně, nábožensky, ve veřejnosti v obci a spolcích na hmotném povznesení celé farnosti, celého kraje, celého Těšínska.


Za jeho farářování byla domaslavská fara dostaveníčkem těšínských vlastenců. Tehdy do Domaslavic vedly cesty z Těšínska jako do Říma.  Dobrá česká kniha šířila z domaslavské fary národní uvědomění, hospodářský pokrok a zemědělský rozvoj. Do své fary a farnosti zval umělce, zval zpěváky i divadelní ochotníky z okolí k uspořádání ochotnických představení, večírků, besed, sám na taková chodil do celého širého okolí. Takovými to ušlechtilými zábavami oživovalo i posilovalo se české sebevědomí, oživovaly zapomínané české písně, česko-slezské tance a zvyky.


Za jeho farářování Při domaslavské faře byl veliký selský grunt. Ten P. Ježíšek uvedl do pořádku, pozvedl jej a vzorně na něm hospodařil. Sám však denně po náboženství v kostele pracoval za pluhem a co bylo zapotřebí. Byl to kněz, sedlák mezi sedláky. Pracoval i mimo svou farnost pro celý kraj.

Důkazem jeho práce v zemědělství je rozšířená farní zahrada a založení farní ovocné školky pro pěstování dobrých krajových odrůd, v níž pak zkoušel nové doporučované ovocné odrůdy, jejichž rouby získal na farách okolních, velkostátních a u štěpařských závodů. Byl i dobrým včelařem, zavedl ve svém včelínu pohyblivé úly a šířil nové lepší způsoby včelaření. Zálibu měl i pro myslivost. Za farní zahradou založil rozsáhlou oboru, v níž choval lesní zvěř. Vypěstoval i zvláštní druh bramborů. Tyto obdržely po něm název Ježiščoky.


Byl i výborným turistou. Ve společnosti vlasti milovných přátel konával pěší vycházky do našich hor, které všechny prošel a na krásy slezských Beskyd upozorňoval. Vodil do Beskyd hosty z Moravy a Čech, tak živil zájem o náš kraj. Je proto zván otcem české turistiky na Těšínsku.

Roku 1892 navštívil zlý host domaslavskou faru. Shořela farní budova i poškozen ohněm kostel. O jejich obnovu se znovu postaral, leč od té doby hlodala na něm zákeřná nemoc. Churavěl, postonával, až dne 21. září 1897 nečekaně byl skosen mrtvicí. Zemřel předčasně.

Pohřben na farním hřbitově domaslavském. Poslední místo jeho odpočinku ozdobeno pomníkem z černého mramoru s nápisem: „Tam pod ním spí věčně velký a věrný syn své vlasti.“

 

Jan Skarka


domaslavský písmák

Jan Skarka (1895-1981) pocházel z chalupnické rodiny. Otec mu záhy zemřel. Čtrnáctiletý Jeník, aby pomohl matce při její péči o čtyři dcery a dva syny, odešel na šachtu Zvěřina jako vozač. V roce 1925 byl při první restrikci propuštěn. Pracoval pak krátký čas ve stavebnictví, v Karlově huti – ve stávku 1931 propuštěn podruhé, při regulaci, za okupace ve stavebnictví v Třinci a po osvobození na Dole Zárubek ve Slezské Ostravě.


V roce 1922, kdy byl tehdejším obecním výborem zvolen do letopisecké komise, se zapojil do vlastivědné a politické práce. Byl zakládajícím členem KSČ v Dolních Domaslavicích, třetím předsedou OB a zastával i další funkce. Dlouhá léta udržoval přátelské styky s J. L. Mikolášem ze Skalice, který byl i jeho učitelem.


A jak jsme jej znali, úkol si vzal za své, pracoval svědomitě a houževnatě sháněl písemný materiál a věcné doklady životních potřeb našich předků, které pomalu, ale nenávratně zanikají. A tak se mu podařilo během dlouholeté vášnivé a intenzivní sběratelské činnosti nashromáždit dostatek národopisného materiálu folklórního, listinného i velké množství muzejních předmětů, které za pomoci MNV a učitelského sboru uložil v nově založeném národopisném muzeu ve škole „U kostela“ v Dolních Domaslavicích, slavnostně otevřeném 5. října 1958. V roce 1968 jej pak p. Skarka předal do majetku Okresního vlastivědného muzea ve Frýdku-Místku, které zřídilo ve škole „U kostela“ v Dolních Domaslavicích svou pobočku. V současné době můžeme shlédnout zlomek této sbírky v budově domaslavského obecního úřadu.

Jan Skarka vydal tyto brožury:

1. Domaslavic, kronika obce, vydala OB v Dolních Domaslavicích, 1958
2. K 55 letům trvání požárního sboru v Dolních Domaslavicích, 1963
3. K 100 letému výročí postavení školy v Dolních Domaslavicích. Domaslavské zvyky, 1965
4. Šedesát let školy v Dolních Domaslavicích na Volovci, 1966
5. Lidové zvykoslovné tradice a výročí obyčeje z Dolních Domaslavic a okolí, 1970
6. Dějiny Domaslavské pošty. 5íkadla a dětské hry. Vydal vlastivědný ústav Frýdek-Místek, 1974
7. Z historie dělnického hnutí v Dolních Domaslavicích. Vydal vlastivědný ústav Frýdek-Místek, 1975

Kromě těchto samostatně publikovaných prací, zveřejňoval též články v časopise Těšínsko a vlastivědném zpravodaji Pobeskydí. O Domaslavicích též pojednává článek Josefa Anděla: „Stručná historie obce Dolní Domaslavice v časopise Těšínsko, č. 1, ročník 1975, str. 23-27.

 

Jan Štěpán Záškolný

 

Malíř,grafik,fotograf a kronikář

 

Domaslavský rodák, absolvent zdejší školy a gymnázia v Č. Těšíně. Rok 1938 prožil ve vojenské službě, válečná léta na nucených pracích v Německu.Od roku 1947 odborným laborantem ve výzkumu v chemické továrně Dusíkárny. V letech 1946 – 1956 psal kroniku Dolních Domaslavic a zachycoval mizející obraz domaslavsko – soběšovského údolí. Roku 1952 se oženil s Annou Bujákovou z Volovce, učitelkou základní školy. Když rodný dům zatopila voda Žermanické přehrady, odešel v roce 1958 do Starého Města. Zároveň s přestěhováním nastoupil do laboratoře Válcoven plechu Frýdek – Místek, kde setrval až do důchodu.

 Na počátku jeho výtvarné cesty byly drobné kresby ze školního období, později fotografie a kresby z vojny. Během války začal studovat dálkové kurzy Školy dekorativních umění v Praze pod vedením akademického malíře Jaroslava Masáka. Z dozvuků plodného ovzduší české malířské avantgardy dvacátých a třicátých let 20. století vstoupila do uměleckého vnímání Jana Štěpána Zaškolného tradice novodobého realismu. Nejčastěji ztvárňoval domaslavskou krajinu, z jiných motivů kytice a různá zátiší s ovocem.

Příchodem do Starého Města v roce 1958 zahájil novou etapu svého života. Zabýval se více grafickou a propagační prací – linoryty, ručně psanými plakáty, většinou pro ČSL anebo pro obec. Maloval obrazy z Beskyd. Na zájezdech válcovenského výtvarného kroužku vznikaly kresby tatranské přírody, v roce 1972 a 1975 zachytil místa navštívená v Bulharsku a Rumunsku. Jižní slunce vneslo i do beskydských pohledů jasnější tóny, uvolněnější rukopis přecházel postupně k jednodušším až stylizovaným tvarům.

Díky jeho systematickému fotografování strarých mizejících Domaslavic a Soběšovic si dnes můžeme na připomenout podobu zatopeného údolí řeky Luciny v naší kronice nebo na stránkách věnovaných jeho tvorbě www.nalucine.cz

 

Josef Anděl


ředitel ZŠ, kronikář a malíř

Portrét Josefa Anděla
Narodil se 8. února 1917 v Dolních Domaslavicích jako syn chalupníka Františka Anděla a Marie Andělové. Středoškolská studia zakončil na reálném gymnáziu v Českém Těšíně v roce 1937 maturitou s vyznamenáním. Po maturitě přijal místo učitele římskokatolického náboženství na obecních školách v Dolních a Horních Domaslavicích a v Soběšovicích do konce roku 1937. Roku 1945 absolvoval prázdninový abiturietský kurs v Ostravě a ukončil jej doplňovací zkouškou učitelské dospělosti. Nastoupil jako učitel na obecní škole v Dolních Domaslavicích od školního roku 1945-46. Byl posluchačem Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity po šest semestrů (matematika, výtvarná výchova) do roku 1949. V roce 1952 vykonával 1 rozdílovou státní zkoušku z výtvarné výchovy, přičemž o rok dříve získal vysvědčení učitelské způsobnosti pro střední školy pro předměty: matematika, fyzika, chemie a biologie. Jeho dlouholeté působení na místní škole bylo přerušeno dvouletým obdobím v Metylovicích v létech  1950-52.


Od roku 1959 byl již v Domaslavicích zástupcem ředitele školy a od následujícího školního roku ředitelem. Svůj pracovní poměr ukončil v r. 1977. Jeho učitelské povolání pro něj bylo skutečným posláním. Byl trpělivým kantorem, klidem, rozvážností a přirozenou moudrostí ukázal cestu generacím učitelů, které přicházely na školu po něm. Jeho činorodost se odrážela do nacvičování divadelních představení, obecní kronika Dolních Domaslavic byla dávána za vzor. Takové výsledky nezůstanou za tím, který dělá něco z nutnosti, ale za člověkem, kterému je taková činnost potěšením.


A co teprve malování! Všichni víme, že měl nepochybně malířské vlohy. Vystavoval ve   Frýdku-Místku, Ostravě, Žďáru nad Sázavou a samozřejmě v místních obcích. Z jeho obrázků Dolních Domaslavic je znát, jaký měl vztah ke své rodné obci. Jemnost a vůně je cítit z akvarelových a olejových Kytic polních květů, Kytic jarních květů či tématických obrazů k svátku. Určitě by se nezlobil, kdyby věděl, že i kytička obyčejných květů, které maloval, bude krášlit místo jeho posledního odpočinku.


Trvalou vzpomínkou zůstane soubor obrazů, které zdobí prostory školní jídelny zdejší školy.

 

© Obec Dolní Domaslavice  |  Tvorba www - Web & Media a.s.