Obec Dolní Domaslavice

Napište nám Napište nám   Mapa webu Mapa webu   RSS RSS  

Erb Dolní Domaslavice

Hledání a počasí

 

Čtvrtek 21.09.

Počasí

17 °C

5 °C

Pátek 22.09.

Počasí

18 °C

5 °C

Řemesla, podnikání a služby

Hrnčířství


Hrnčířská parta od Moraňe z

Tošanovic

Již dříve se obyvatelé Domaslavic i lidé z okolí zabývali drobnými řemesly. Ve Volovci stávala primitivní dílna mistra Toraby. Své  výrobky prodával Toraba na jarmarcích, poutích a v neděli při kostelích. Tyto výrobky kupovali od něho lidé z obojích Domaslavic, Dobratic, Soběšovic i Tošanovic. Vypráví se, že mu farář zakázal prodávat před domaslavským kostelem, protože před ním nepoklekl, když šel zaopatřovat nemocného. Toraba byl totiž evangelík. Konec jeho výrobě hliněného zboží učinil přistěhovalec z Moravy Moraň, který v Tošanovicích postavil malou továrničku na hliněné zboží. Dovážel kvalitnější hlínu z Moravy a ve svém podniku zaměstnával nejen domácí lidi, ale i své krajany. Toraba nemohl konkurovat jeho rychlejší, méně nákladné výrobě, a tak nakonec zrušil svou živnost a nastoupil práci v továrně Moraňově.

 

 

Výroba plátna


Jinou řemeslnou činností byla podomácká výroba plátna na velkých starých tkalcovských stavech. Takto se vyrábělo i v Domaslavicích. Až do roku 1890 se zabývali lidé v naší vesnici domáckou výrobou plátna. Avšak již v roce 1860, kdy se začaly ve Frýdku stavět bavlnářské závody, počala domácí výroba plátna upadat.


Jeden tkadlec za pomoci ostatních členů rodiny udělal týdně dva „kusy“ plátna po dvaceti loktech. Za oba dostal čistého 40 krejcarů. To byl mizerný výdělek – asi na pecen chleba.


Pracovaly i děti. Sotva přišly ze školy, už musely navíjet cívky. K práci jim postavili na stůl hrnec fazolí, a tak vždycky jen mezi prací si dítě rychle strčilo do úst hrst fazolí – a zase se točily cívky. Když nejmenší dítě v kolébce začalo plakat, přistrčila matka kolébku starší dcerce. Ta pak jedla, navíjela a jednou nohou kolébala.


Tkací stavy už dávno zničili červotoči. Poslední z nich, Jana Meci, byl uložen na památku v domaslavském vlastivědném muzeu.

 

Výroba oplétaných židlí

V roce 1900 zavedl továrník Kohn domácí výrobu oplétaných židlí. V továrně v Těšíně se řezalo, pařilo a ohýbalo bukové dřevo. Takto rozpracované se posílalo do rozděloven do vesnic. Tam si chodili lidé pro židlové rámky, rákos a doma prováděli výplet. Když rychle pracovali, stačil jeden člověk od rána do noci oplést tři židle. Od jedné židle dostávali šestku. Šroub, kterým se upevňovala židle při oplétání, musel si každý koupit sám. Hlavní sklad těchto výrobků býval v Zavadovicích, v Dolních Tošanovicích, kde židle rašplovali a politurovali. V obcích si závod vyškolil své mistry a mistrové. V Domaslavicích vedla výdejnu mistrová Teperová. S domáckou výrobou židlí se přestalo na začátku první světové války.

 

Pekárna


 Původní Adámkova pekárna

dnes již zatopená

Až do roku 1933 pekly chléb hospodyně doma ve svých pecích. 5. září toho roku byla otevřena v Domaslavicích první pekárna. Pekařem a jejím majitelem byl 20letý František Adámek, který se pekařskému řemeslu vyučil u mistra Grossmana ve Frýdku - Místku. Pekárna byla vybavena roštovou pecí, chléb se roznášel, rozvážel na kole, koňmo, později autem. Protože tehdy nebyla vesnice elektrifikována, používal se v pekárně benzínový motor jako hnací jednotka pro mísení těsta. Stavba Žermanické přehrady rozhodla o zatopení původní obce, tedy i pekárny. Nová (i s domem) začala se stejnou pecí zásobovat okolní obce od roku 1957. Po znárodnění v ní pracuje František Adámek jen se svou ženou až do důchodu, kdy mu zůstala prázdná pekárna, ale pec byla zachována. V říjnu roku 1992 se v pekárně opět začíná péct chléb a pečivo, tentokrát je to syn Miroslav, který po opravě pece a úpravě pekárenského provozu obnovil otcovu živnost. Postupně se výroba rozšiřuje, a s ní i pekárna. Třetím pokračovatelem rodinného řemesla je vnuk Martin. Dnešní provoz je obsáhlejší a náročnější, stejný zůstává jen chléb, který je pečen stejným způsobem.

 

 

Dobývání vápence a těžba železné rudy

 Kopečky po těžbě železné  

rudy severovýchodně

od kostela

V Zavadovicích se snažili zvýšit svůj finanční příjem dobýváním vápence na Zavadovském kopci. Těžil se tam odedávna. Používalo se ho na stavivo, pálený dávali do malty a používali na bílení, nehodnotný vozili robotníci na pánské cesty. Pěkné bílé kusové vápno vozili na jarmarky na prodej.


Kopali většinou v zimě. Místo trhavin používali vody, kterou nalili do vyvrtaných jam. Tuhnutím vody kámen popraskal a snadněji se dobýval. O to horši se v jámě plné vody po roztání ledu pracovalo. Později, kdy se kopání nevyplácelo, panští úředníci je zastavili.


Za první republiky se pokusil o těžbu zavadský občan Pindur, a protože nemohl obstát v konkurenčním boji s vápenkou v Třinci, musel svého pokusu zanechat.


Podobně zanikla i těžba železné rudy, která se těžila na farských i panských pozemcích v Domaslavicích i ve Volovci.

 

Truhlárna

V naší obci byla postavena také i truhlárna. Činnost v této dílně byla zaměřena na výrobu lyží, později na výrobu nábytku.

 

 

© Obec Dolní Domaslavice  |  Tvorba www - Web & Media a.s.